Velikonoční recepty z kvalitních potravin. Dejte šanci „alternativním“ druhům mouky

Beránek, mazanec i jidáše – upečte letos tradiční pochutiny z méně známých, za to nutričně zajímavějších druhů mouky. Hladká, polohrubá a hrubá pšeničná mouka jsou sice ty nejrozšířenější varianty, v posledních letech je ale střídají i jiné, například cizrnová, pohanková nebo čiroková mouka. Obsahují velké množství tělu prospěšných látek, a navíc vám většina z nich umožní péct i bezlepkově, takže mohou bez obav kouzlit i celiaci.

Mazanec nebo beránek by neměl chybět na žádné velikonoční tabuli. A pokud byste chtěli být letos originální a vyzkoušet něco tradičního, můžete se pustit do pečení jidášů. Připravíte je z podobného těsta jako mazanec, akorát je hutnější a navíc obsahuje med. Jidášky se smotají do různých tvarů, které mají symbolizovat provaz, na kterém se oběsil proradný Jidáš. Zároveň ale připomínají začátek jara, zrod nového života, a tak z nich můžete vytvarovat ptáčky i jiná mláďata.

Hodnotné a vhodné i pro alergiky

Bezlepková a s vysokou nutriční hodnotou, to je cizrnová mouka, která se skvěle hodí při přípravě sladkých pokrmů, ale i při vaření knedlíků nebo omáček. Pohanková mouka je pak bohatá na kvalitní sacharidy, vlákninu i bílkoviny. Obsahuje velké množství minerálních látek a vitamínů. Použít ji můžete místo klasické bílé mouky téměř ve všech receptech – i těch na mazanec nebo jidáše. Pokud ji nezkombinujete s jinou pšeničnou moukou, je bez lepku, a tudíž vhodná i pro alergiky. Bezlepkovou alternativou s širokou škálou užitečných látek – bílkovin, vlákniny i minerálů, jako jsou hořčík, železo a třeba zinek nebo vitamín B, je čiroková mouka. Díky své neutrální chuti se skvěle hodí pro pečení sladkých i slaných variant.

Vyberte si tu nejlepší mouku

Než se pustíte do pečení, vybírejte mouku pečlivě a nakupujte ji vždy v bio kvalitě. Při pěstování bio obilovin, ze kterých se mouka vyrábí, se nepoužívají pesticidy ani průmyslová hnojiva. Pole jsou plná života a ekologičtí zemědělci usilují o dosažení biologické rovnováhy, tedy stavu, kdy půda, mikroorganismy, rostliny a živočichové jsou ve vzájemně vyváženém poměru, což posiluje schopnost rostlin bránit se proti chorobám a škůdcům. Koupí bioproduktů prospějete nejen sobě, ale také přírodě.  V obchodech bio mouky jednoduše najdete podle označení logy biolistu nebo biozebry. Jedině ty zaručují, že se jedná o certifikovanou biopotravinu.

Velikonoční jidáše z pohankové mouky

Náš tip: Zkuste pohankovou mouku z Ekofarmy Javorník, která se zaměřuje na pekařský sortiment již od roku 1991!

• 500 g bio pohankové mouky
• 70 g bio másla pokojové teploty
• 2 ks bio žloutků
• 300 ml bio smetany
• 80 g bio třtinového cukru
• 25 g droždí
• Kůra z bio citrónu
• Špetka soli a muškátového květu

Na potření:

• 1 ks bio vejce
• 2 lžíce bio medu
• 1 lžíce bio másla

Do malé mísy vložte droždí a lžíci cukru. Pomocí vidličky je rozmíchejte na kaši. Do směsi přidejte 100 ml vychladlé smetany, lžíci mouky a na teplém místě zakryté utěrkou nechejte vzejít kvásek. Následně smíchejte ve větší míse všechny ostatní ingredience. Platí zde pravidlo: nejdříve suché suroviny a následně máslo, žloutky a smetanu. Na závěr přidejte kvásek. Promíchejte a zpracujte těsto. Po 10-15 minutách by mělo být hladké a pružné. Následně ho vytvarujte a vložte do mísy, kterou překryjete potravinovou fólií a dáte na hodinu kynout na teplé místo. Posléze těsto vyndejte a chvíli hnětejte. Pak jej rozdělte tak, abyste měli 24 stejných dílů. Z každého vytvarujte váleček o délce asi 25 cm a tloušťce prstu. Poté z nich vymodelujte uzlíky, potřete je vejcem a nechte ještě chvíli vykynout. Mezitím si předehřejte troubu na 180 stupňů. Vykynuté jidáše ještě jednou potřete vejcem a dejte péct asi na 15 minut, dokud nebudou mít zlatou barvu. Mezitím si připravte med – ten ohřejte a do něj vložte přiměřený počet kousků másla, aby vznikla omáčka. Tou následně potřete jidáše ihned po vyndání z trouby.

Kupujte BIO. Pro budoucnost! 

Správným krokem, jak podpořit ekologické zemědělce, kteří přirozeně pečují o půdu, krajinu a hospodářská zvířata s maximální ohleduplností, je totiž nákup jejich bioproduktů. Výhodou nákupů přímo od eko farmáře není ale jen příjemný osobní kontakt či možnost konkrétního výběru sezónních produktů, ale také zážitek z farmy jako takové, který rozhodně stojí za to! Významnou roli u nákupu na eko farmě pak hraje především záruka čerstvosti. Tím, že zvolíte lokálního dodavatele, máte jistotu, že bioprodukty neputovaly dlouhé kilometry přes půl světa. Distribuční cesty a dojezdové vzdálenosti jsou velmi krátké. To pomůže nejen přírodě, ale rovněž nám i budoucím generacím.

Co je BIO?

BIO je certifikovaný systém hospodaření podložený národní i evropskou legislativou s vlastním kontrolním systémem garantovaným ze strany státu. BIO může být pouze ta potravina, která splňuje zákonem dané a státem kontrolované požadavky pro ekologické zemědělství. To je založeno na pestrém osevním postupu a péči o půdu. Pole jsou plná života, nepoužívají se na nich umělá hnojiva, pesticidy, geneticky modifikované organismy ani chemické postřiky. Zvířata nejsou pouze využívána, ale je o ně s láskou pečováno. Produkce biopotravin v ekologickém zemědělství přírodu neničí. Naopak ji zlepšuje a uchovává pro příští generace.

Bioprodukty jsou vždy viditelně označené logy, která smí používat pouze ti producenti, jež dodržují legislativu ekologické produkce. Systém kontrol je nastaven tak, že minimálně jedenkrát za rok projde celý řetězec od prvovýroby až po distribuci kompletní speciální kontrolou, která je nadstavbou pro standardní kontroly v konvenčním zemědělství.

Jaká loga se používají k označení biopotravin?

Národní značení

Logo biozebry s nápisem „Produkt ekologického zemědělství“ se využívá jako známka biopotravin a také všech bioproduktů vyprodukovaných v ČR. Logo je dále doplněno o číselný kód kontrolní organizace (CZ-BIO-xxx), která provedla certifikaci bioproduktu v ČR.

Evropské značení

Pokud výrobek pochází z Evropské unie, musí být označen biolistem, číselným kódem kontrolní organizace a také informací o původu surovin. Ten se obvykle uvádí ve formátu EU, nebo mimo EU společně s názvem země, ve které byly vyprodukovány všechny použité suroviny.